Přeskočit na obsah

Bitva u Kamence Podolského

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Kamence Podolského
konflikt: Východní fronta
Sovětský voják prochází okolo vyřazeného tanku Panzer IV u Tarnopolu, duben 1944
Sovětský voják prochází okolo vyřazeného tanku Panzer IV u Tarnopolu, duben 1944
Trvání4. března – 17. dubna 1944
MístoZápadní Ukrajina, východní Polsko, SSSR
Souřadnice49° s. š., 26°30′ v. d.
Výsledek
  • Strategické sovětské vítězství
  • 1. tanková armáda obklíčena, nakonec se značně opotřebená probila
  • Skupina armád Jih se rozdělila na dvě části
  • Skupina armád Jih a Skupina A přejmenovány na Skupinu armád severní Ukrajina a Skupinu armád jižní Ukrajina
  • Vyčerpání německých strategických rezerv
  • Erich von Manstein nahrazen Waltherem Modelem
  • Plná mobilizace maďarských sil
Změny územíStažení sil Osy z většiny území Ukrajiny
  • Rudá armáda vstoupila do východního Polska a částí Československa
Strany
Německá říše Nacistické Německo
Maďarské království Maďarsko 		Sovětský svaz Sovětský svaz
Velitelé
Nazi Germany Adolf Hitler
Nazi Germany Erich von Manstein
(Skupna armád jih)
Nazi Germany Walther Model
(Skupina armád severní Ukrajina)
Nazi Germany Hans-Valentin Hube
(1. tanková armáda)
Nazi Germany Erhard Raus
(4. tanková armáda)
Maďarské království Géza Lakatos
(1. armáda) 		Sovětský svaz Josef Stalin
Sovětský svaz Georgij Žukov
(1. ukrajinský front)
Sovětský svaz Ivan Koněv
(2. ukrajinský front)
Síla
Nazi Germany

1. března 1944:

1. tanková armáda: 211 545 vojáků[1]

4. tanková armáda: 115 613 vojáků[2]

Celkem: 327 158 vojáků

838 tanků, útočných děl, samohybných děl a houfnic[3]

Z nichž:

300 bojeschopných

290 v krátké opravě

248 v dlouhodobě opravě


Maďarské království 150 000- 180 000 vojáků[4]

30 bojeschopných tanků[5]

30 bojeschopných útočných děl[6]

60 bojeschopných obrněnců celkem

75 tanků v opravě[5]

Sovětský svaz

1. března 1944:

1. ukrajiský front: 646 842 vojáků[7]

1 409 bojeschopných tanků a samohybných děl[7]

277 tanků a samohybných děl v opravě[7]

11 221 děl a minometů[8]

477 letadel[8]

Ztráty
14 549 zajatých[9]

45 000 celkem v kapse,[10] mimo 4. tankovou armádu

318 tanků a útočných děl[11]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Kamence Podolského byla součástí větší sovětské Proskurovsko – Černovické ofenzívy (rusky: Проскуровско-Черновицкая Операция, Proskurovsko-Černovitskaja Operatsija), jejímž hlavním cílem byl útok na 1. tankovou armádu, součást Skupiny armád Jih. Byla to největší a nejdůležitější součást Dněpersko-karpatské operace.

Koncem února roku 1944 pronikla Rudá armáda dále na západ, a její vrchní velení připravovalo útok tří ukrajinských frontů na německá uskupení na západní Ukrajině. Hlavní úder, který měl probíhat z prostoru Dubno – Šepetovka – Ljubar ve všeobecném směru na Černovice, měl za cíl zničit Podolsko-kamenecké uskupení německých vojsk. 4. března byl zahájen útok proti severnímu křídlu, při kterém se sovětským vojskům podařilo prorazit frontu a učinit hluboký vlom. 7. března 1944 došlo k těžkým bojům, když se německá armáda pokoušela z této situace vymanévrovat. Útok Rudé armády však pokračoval úspěšně - překonáním Jižního Bugu a postupem k řece Dněstr. 16. března obsadily jednotky 2. ukrajinského frontu železniční trať Lvov - Oděsa, a vyřadily tak hlavní německou zásobovací tepnu. 26. března překročila Rudá armáda rumunskou hranici. 1. ukrajinský front útočil dále na západ, a 29. března obsadil město Černovice.

Došlo k situaci, při níž byla v kotli mezi Bugem a Dněstrem obklíčena německá 1. tanková armáda, a na dolním Dněpru izolována německá 6. armáda. Sovětsko - německá fronta o délce téměř 900 km byla roztříštěna, německé armádě hrozila katastrofa. Z těžké situace ji zachránil maršál Erich von Manstein, který připravil plány úniku obklíčených vojsk.

Severní skupině německých vojsk se podařilo z obklíčení uniknout poměrně snadno, ale situace jižní skupiny v prostoru Kamence Podolského se vyvíjela podstatně hůř. Nakonec i zde se německá vojska probila z obklíčení, po úderu neočekávaným směrem, ovšem za cenu těžkých ztrát a obětování veškeré těžké techniky. Mansteinovi se poté podařilo stabilizovat frontu. Operace si na německé straně vyžádala kolem 35 tisíc mrtvých, zajatých a nezvěstných vojáků.

Bitva skončila sice sovětským vítězstvím, ovšem Rudé armádě se nepodařilo plně využít situace, zničit obklíčená vojska, a zahájit mohutnější postup do otevřené německé obrany. Dne 14. dubna 1944 osvobodily sovětské jednotky Ternopil, a Rudá armáda přešla do obrany. Maršál Erich von Manstein byl po této akci Hitlerem odvolán a poslán do důchodu.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Frieser, Karl-Heinz. The Eastern Front 1943-1944: The War in the East and on the Neighbouring Fronts. Oxford University Press, 2017, p. 428.
  2. ↑ Frieser, Karl-Heinz. The Eastern Front 1943-1944: The War in the East and on the Neighbouring Fronts. Oxford University Press, 2017, p. 416.
  3. ↑ Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, pp. 38-50
  4. ↑ Gregory Liedtke (2015). Lost in the Mud: The (Nearly) Forgotten Collapse of the German Army in the Western Ukraine, March and April 1944. The Journal of Slavic Military Studies, p. 229
  5. ↑ a b Niehorster, Leo, G. The Royal Hungarian Army, 1920-1945, Volume 1: Organization and History. Axis Europa Books, 1998, p. 124
  6. ↑ Gregory Liedtke (2015). Lost in the Mud: The (Nearly) Forgotten Collapse of the German Army in the Western Ukraine, March and April 1944. The Journal of Slavic Military Studies, p. 227
  7. ↑ a b c Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p. 15
  8. ↑ a b Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p.15
  9. ↑ Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p. 344
  10. ↑ Алексей Исаев. Цена Победы. Неизвестное сражение весны 44 года. Эхо Москвы. 23.03.2009. https://echo.msk.ru/programs/victory/580046-echo/
  11. ↑ Алексей Исаев. "Котёл" Хубе. Проскуровско-Черновицкая Операция 1944 года. Яуза, 2017, p. 344.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Operace a bitvy na východní frontě druhé světové války
Operace Barbarossa • Obrana Brestské pevnosti • Bitva u Bělostoku a Minsku • Bitva u Brodů • Bitva u Smolenska • Obležení Oděsy • Bitva o Kyjevský kotel • Bitva před Moskvou • Pokračovací válka • Obležení Leningradu • Bitva o Sevastopol • Bitva o Rostov • Kerčsko-feodosijská operace • Děmjanský kotel • Druhá bitva o Charkov • Operace Blau • Bitva u Voroněže • Bitva o Ržev • Bitva o Kavkaz • Bitva u Stalingradu • Operace Uran • Operace Saturn • Bitva o Velikije Luki • Operace Mars • Mansteinova jarní ofenzíva • Bitva u Sokolova • Operace Cikánský baron • Bitva u Kurska • Operace Kutuzov • Operace Vojevůdce Rumjancev • Operace Suvorov • Bitva o Dněpr • Bitva o Kyjev • Dněpersko-karpatská operace • Žytomyrsko-berdyčevská operace • Leningradsko-novgorodská operace • Korsuň-ševčenkovská operace • Bitva u Kamence Podolského • Krymská operace • Operace Svátky jara • Operace Bagration • Bitva v oblasti Tali-Ihantala • Lvovsko-sandoměřská operace • Jasko-kišiněvská operace • Karpatsko-dukelská operace • Baltická operace • Bělehradská operace • Budapešťská operace • Viselsko-oderská operace • Západokarpatská operace • Východopruská operace • Bitva u Jasla • Boje o Liptovský Mikuláš • Východopomořanská operace • Operace Jarní probuzení • Ostravská operace • Hornoslezská operace • Bratislavsko-brněnská operace • Vídeňská operace • Bitva o Berlín • Pražská operace
Druhá světová válka
Chronologie
Události
vedoucí k
2. světové
válce
1939
  • Invaze do Polska (1. 9. – 6. 10.): Bitva o Westerplatte (1.–7. 9.), Sovětská invaze do Polska (17. 9. – 6. 10.)
  • Bitva u ústí Rio de La Plata (13. 12.)
  • Zimní válka (30. 11. 1939 – 13. 3. 1940)
    		•
    1940
  • Zimní válka (30. 11. 1939 – 13. 3. 1940): Mainilský incident (26. 11. 1939), Moskevský mír (12. 3.)
  • Německá invaze do Dánska (9. 4.)
  • Německá invaze do Norska (8. 4. – 10. 6.): Bitva o Narvik (9. 4. – 8. 6.)
  • Bitva o Nizozemsko (10.–19. 5.)
  • Bitva o Belgii (10.–25. 5.)
  • Bitva o Francii (10. 5. – 25. 6.): Bitva u Sedanu (12.–15. 5.), Bitva u Dunkerque (24. 5. – 4. 6.)
  • Anexe Pobaltí Sovětským svazem (17. 6.)
  • Bitva o Británii (10. 7. – 30. 10.)
  • Druhá vídeňská arbitráž (30. 8.)
  • Bitva o Dakar (23.–25. 9.)
  • Italsko-řecká válka (28. 10. 1940 – 23. 4. 1941)
    		•
    1941
  • Holokaust (1941–1945)
  • Italsko-řecká válka (28. 10. 1940 – 23. 4. 1941)
  • Německá invaze do Jugoslávie (6.–18. 4.)
  • Bitva o Řecko (6.–30. 4.)
  • Obléhání Tobruku (11. 4. – 10. 12.)
  • Invaze na Krétu (20. 5. – 1. 6.)
  • Operace Barbarossa (od 22. 6.): Bitva u Bělostoku a Minsku (22. 6. – 3. 7.), Bitva u Smolenska (6. 7. – 5. 8.), Bitva o Kyjevský kotel (23. 8. – 26. 9.), Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944), Bitva před Moskvou (1. 10. 1941 – 7. 11. 1942)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Útok na Pearl Harbor (7. 12.), Bitva o Malajsii (8. 12. 1941 – 30. 1. 1942), Bitva o Singapur (8. 12. 1941 – 15. 2. 1942), Boj o Filipíny (8. 12. 1941 – 9. 6. 1942), Invaze do Indonésie (8. 12. 1941 – 9. 3. 1942)
    		•
    1942
  • Atentát na Heydricha (27. 5.), Vyhlazení Lidic (9. 6.)
  • Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944)
  • Operace Blau (28. 6. – 24. 11.): Bitva u Voroněže (28. 6. – 24. 7.), Bitva u Stalingradu (21. 8. 1942 – 2. 2. 1943)
  • Druhá světová válka v Africe: Bitva o Madagaskar (5. 5. – 5. 11.), První bitva u El Alameinu (1.–27. 7.), Druhá bitva u El Alameinu (23. 10. – 5. 11.), Operace Torch (8.–16. 11.), Tuniské tažení (17. 11. 1942 – 13. 5. 1943)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Malajsii (8. 12. 1941 – 30. 1. 1942), Bitva o Singapur (8. 12 1941 – 15. 2. 1942), Boj o Filipíny (8. 12. 1941 – 9. 6. 1942), Invaze do Indonésie (8. 12. 1941 – 9. 3. 1942), Bitva v Korálovém moři (4.–8. 5.), Bitva u Midwaye (3.–7. 6.), Bitva o Guadalcanal (7. 8. 1942 – 9. 2. 1943)
    		•
    1943
  • Východní fronta: Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944), Bitva u Stalingradu (21. 8. 1942 – 2. 2. 1943), Třetí bitva o Charkov (19. 2. – 15. 3.), Bitva v Kurském oblouku (5. 7. – 23. 8.), Operace Suvorov (7. 8. – 2. 10.), Bitva o Dněpr (24. 8. – 23. 12.)
  • Druhá světová válka ve Středomoří: Tuniské tažení (17. 11. 1942 – 13. 5. 1943), Invaze na Sicílii (9. 7. – 17. 8.), Vylodění v Itálii (3.–16. 9.)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Guadalcanal (7. 8. 1942 – 9. 2. 1943)
    		•
    1944
  • Východní fronta: Obležení Leningradu (8. 9. 1941 – 27. 1. 1944), Bitva u Kamence Podolského (4. 3. – 17. 4.), Operace Bagration (22. 6. – 29. 8.), Varšavské povstání (1. 8. – 2. 10.), Slovenské národní povstání (29. 8. – 28. 10.)
  • Západní fronta: Vylodění v Normandii (6. 6.), Bitva v ústí Šeldy (2. 10. – 8. 11.), Operace Market Garden (17.–25. 9.), Bitva v Ardenách (16. 12. 1944 – 25. 1. 1945)
  • Druhá světová válka ve Středomoří: Bitva o Monte Cassino (17. 1. – 18. 5.), Vylodění u Anzia (22. 1. – 5. 6.)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Guam (21. 7. – 10. 8), Bitva o Filipíny (20. 10. 1944 – 2. 9. 1945)
    		•
    1945
  • Bitva v Ardenách (16. 12. 1944 – 25. 1. 1945)
  • Viselsko-oderská operace (12. 1. – 3. 2.)
  • Bitva o Berlín (16. 4. – 2. 5.)
  • Osvobození Československa (10. 3. – 11. 5.): Ostravská operace (10. 3. – 5. 5.), Plzeňské povstání (5.– 6. 5.), Pražské povstání (5. 5. – 9. 5.)
  • Druhá světová válka v Tichomoří: Bitva o Filipíny (20. 10. 1944 – 2. 9. 1945), Bitva o Iwodžimu (16. 2. – 26. 3.), Bitva o Okinawu (1. 4. – 21. 6.), Atomové bombardování Hirošimy a Nagasaki (6. 8. a 9. 8.), Sovětsko-japonská válka (9. 8. – 3. 9.)
    		•
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bitva_u_Kamence_Podolského&oldid=22969883“